Znáte ten pocit..?

Znáte ten pocit, když si večer lehnete po celém náročném dnu do postele a zachumláte se do peřin? Ten úžasný pocit, že teď jste jen vy a vaše postel a nikdo vás neotravuje, ničím se nemusíte stresovat? Já vždycky v těhle chvílích začínám plánovat nebo přemýšlet. Upřímně, postel a sprcha jsou nejlepší místa na přemýšlení! Kdyby je nechali udělat ve třídách ve škole, tak by jsme byli určitě nadprůměrně chytrá země! :D Ale zpátky k tématu. Já večer třeba hrozně ráda plánuju, jakou si dám ráno snídani. Vymyslím si nějakou výbornou mňamku, třeba palačinky, lívance nebo vafle a mám chuť vstát a jít snídat hned. A je mi jedno, že je skoro půlnoc. :D Nebo mám večer tolik energie, že si plánuju, jak si ráno půjdu zaběhat. Vymyslím si nějakou novou trasu, co si vezmu na sebe, nebo i to, jaký písničky budu poslouchat. Nejradši bych si hned oblékla kraťasy, sportovní podprsenku, boty, nasadila sluchátka a vyběhla.
Jenže ráno zazvoní budík, a já ho jen zamáčknu a spím dál. Takhle to pokračuje snad půl hodiny, dokud se konečně neseberu a vstanu. A každému je určitě jasné, že moje včerejší nadšení pro běh, zůstalo spát v posteli, zatímco já se plazím do kuchyně, abych si dala něco k snídani. Samozřejmě i tyhle plány se zahrabaly do peřin a já jsem šťastná, že si aspoň upatlám ovesnou kaši, hodím do ní nějaký ovoce a čokošku, nebo jen jogurt s müsli.
Večer si zase lehnu do svojí postýlky a plánuju si další ráno, které už mi "určitě" vyjde. 

Je to trochu jiný článek, než jsou ostatní tady na blogu, ale říkala jsem si, že to zkusím :) Máte to někdo stejně jako já ? :D Taky jste večer plný plánování a ráno jste šťastný, že jste se vůbec vyhrabali z postele? Napište mi do komentářů, co si o tom myslíte, a jak vypadá váš večer/ráno ?:)